Vůně po dešti.

Ve chvíli, kdy se přestěhujete hodně daleko od vaší domoviny (v našem případě doslova na druhou stranu zeměkoule), může vám leccos chybět.

Zvykáte si na naprosto nové okolí vašeho nového domova, na nové způsoby, zvyky, kulturu, lidi. Zvykáte si i na takové banality jako je odlišný systém otevírání oken nebo zamykání dveří (stále se bojím, že se na veřejných záchodech nedostanu ven, protože té klice prostě “nevěřím”). 

Docela dost času vám zabere i to, než si najdete svůj “oblíbený sortiment” v obchodech, případně svůj oblíbený obchod se základními potravinami a podobně. Tohle všechno chce čas, trpělivost a spoustu energie. Stále musíte mít na paměti to, proč jste tady. Neohlížet se zpátky a naopak si užívat to, co je tady. 

Je to zkrátka dobrodružství, které vám čas od času může dát docela na frak, protože si připadáte znevýhodněně oproti všem okolo a i základní úkony ze začátku trvají taaak dlouho. 

A přestože i počasí se liší, tak minimálně jedna věc skýtá takové to známé a hřejivé pocítění domova. Vůně po dešti, ta je prostě všude stejně opojná.

A stejně jako příroda se po dešti raduje, tak i vy po každém pochopení další odlišnosti v místním systému, cítíte obrovské zadostiučinění a radost. Zhluboka se nadechnete, ucítíte tu krásně známou vůni deště smíchanou s vůní posekané trávy (můj muž teda prý cítí hlavně žížaly), a najednou je úplně jedno, kde vlastně jste, protože doma jste prostě teď tady.