
Můj muž si do pokročilé dospělosti myslel, že žlutá pampeliška a ta foukací s chmýřím, jsou dvě různé květiny. Fakt. Z toho záchvatu smíchu mě snad i břicho tehdy bolelo. Je to vlastně ale docela roztomilý.
Pokračovat…Můj muž si do pokročilé dospělosti myslel, že žlutá pampeliška a ta foukací s chmýřím, jsou dvě různé květiny. Fakt. Z toho záchvatu smíchu mě snad i břicho tehdy bolelo. Je to vlastně ale docela roztomilý.
Pokračovat…Když jsem kdysi dávno začínala objevovat kouzlo fotografie i nějak jinak a hlouběji, než jen coby dokumentační nástroj, docela jsem propadla žánru, který se nazývá Lomography.
Pokračovat…Znáte tzv. “pen friends”?
Je to možná nejspíš fenomén nás dospívajících z 90.let, kdy byl pro běžného uživatele internet z dnešního pohledu stále v plenkách. Dnes by se to nejspíš jmenovalo “keyboard friends”.
Pokračovat…Uleháme večer do postele, mezi námi už se převaluje polospící Amálka přenesená z postýlky, pod heslem “Ludvíku, hosti jdou…” (Jára Cimrman, Hospoda na mýtince)
Pokračovat…“Přišli jsme o intuici a propojení s přírodou. Stalo se nám to proto, že jsme zaměřili veškerou svou pozornost na myšlení.”
Pokračovat…Řekla bych, že existují lidé, co sněhové pusinky milují, a ti, co jimi naopak opovrhují. Třeba můj táta by řekl: “Je to samej cukr, fuj.” On byl vlastně už kdysi dávno odpůrce cukru, když to ještě nebylo nijak rozšířeno.
Pokračovat…Ve chvíli, kdy se přestěhujete hodně daleko od vaší domoviny (v našem případě doslova na druhou stranu zeměkoule), může vám leccos chybět.
Pokračovat…Štěstí je, co je.
A platí to i v téhle zvláštní době koronavirové karantény. Možná dvojnásob. Věřím, že jednou budeme dětem vykládat, v jakém světě jsme to žili a jak jsme se od nich učili žít přítomným okamžikem.
Pokračovat…Před více než čtyřmi roky jsme si s mužem sbalili náš život, každej do jednoho kufru, a odstěhovali jsme se do Ameriky.
Pokračovat…